Vzpomínka, která zavazuje

Dne 12. dubna 2026 uplynul rok od tragické smrti paní Lenky Šimůnkové, maminky Elišky Šimůnkové, která byla jednou z obětí střelby na Filozofické fakultě UK dne 21. 12. 2023.
Paní Lenka Šimůnková usilovala o spravedlnost pro svou dceru Elišku i její spolužáky. Nechtěla nic jiného než znát úplnou pravdu – proč se její dcera nevrátila ze školy domů do Čelákovic…

„Já mám čtvrtek. Eliška přijede ze školy, půjdu ji vyzvednout na nádraží. Projdeme se, budeme si povídat, budeme se těšit na neděli, na Vánoce… Místo toho ale stále stojím před fakultou. Nemám další den, nemám datum v kalendáři. Na našem kalendáři je týden, ve kterém jsou Vánoce. Já mám čtvrtek 21. prosince 2023 – a nemám Elišku.“

Věnovala obrovské úsilí tomu, aby byl důkladně vyšetřen policejní zásah při střelbě a aby byla vyvozena odpovědnost – nikoli vůči řadovým policistům, ale vůči tomu, co zásahu předcházelo, a vůči velení celé akce.

„Když se o tom přestane mluvit, usne to a nestane se nic,“ říkávala.
„Věřila jsem v lidi, věřila jsem v systém, věřila jsem ve slušnost a poctivost. Žila jsem podle pravidel a tak vychovávala i svou dcerku. Nic z toho již není. Vše je jinak, než v co jsem dosud věřila. Můj hlas nemá žádnou váhu. Není slyšet. Jsem neviditelné nic.“
„Spravedlnost pro mou dcerku Elinku nikdy nevyhraji.“

Bohuslava Juráková

Když bolest mluví tiše

V ptačím zpěvu slyším tiché pozdravy,
dvanáctý duben staré rány otvírá,
vrací se bolest do jarní únavy…

Dnešní smutné výročí odchodu mé kamarádky Leničky Šimůnkové je pro mě mementem, že ztráta blízkého může bolet víc, než se dá unést.
Kéž se tento den stane připomínkou, že psychická podpora pozůstalým nesmí být jen prázdným pojmem. Jako společnost bychom měli místo soudů nabízet pochopení, protože v nejtěžší bolesti by člověk nikdy neměl zůstat sám.

Leničko, cítím Tě v tichu i ve větru. Děkuji za to, že jsem mohla jít kus života vedle Tebe – úžasné, spravedlivé a milující maminky.
Leničko, pochval se za každou vteřinu síly, kterou jsi v sobě našla.
Dušičko moje, posílám Ti tam nahoru čtyřlístek pro štěstí. Věřím, že už jsi v klidu a v bezpečí svého domečku lásky se svou nejmilejší…

Vzpomínka očima přítelkyně, Terezky Vébrové